Akita potřebuje kvalitní vyváženou stravu, bez obsahu rostlinné bílkoviny ( Sóji ). Sója se přidává jako náhražka masa do levnějších psích krmiv a masových konzerv běžně dostupných v obchodních domech. Používá se i při výrobě většiny uzenin. Tyto krmiva Akitám rozhodně nedávejte, mohly by se u nich objevit alergické kožní vyrážky. Psi jsou masožravci. Levné rostlinné zdroje proteinů jsou pro ně hůře stravitelné než živočišné. Na našem trhu je široký výběr kvalitních psích granulí, které jsou sice dražší, ale představují kompletní vyváženou stravu pro vašeho psa. Osvědčené je například krmivo PRO PAC Ultimate, Monge, Pro plan, EARTHBORN HOLISTIC, Carni Love nebo Brit Care.
Akita patří mezi velká plemena a proto kupujte granule označené jako "LARGE BREED". Tyto krmiva obsahují také chondroitin , glukosamin a organické minerály pro zdravý vývoj kostí, kloubů a zubů. Působí preventivně proti vzniku onemocnění pohybového aparátu v pozdějším věku. Pro toto plemeno je vhodné např. jehněčí s rýží ( Lamb and Rice ). Pokud vašemu psovi přestane stereotypní strava chutnat, zkuste krmit granule jiné firmy podobného složení. Většinou stačí přidat do granulí velmi malé množství vařeného masa. Pokud krmíte psa granulemi, nezapomeňte, že musí mít stále k dispozici dostatek pitné vody. Správnou výživou vašeho psa předcházíte možným zdravotním problémům v pozdějším věku a také mu tím prodlužujete jeho život.
Akita Inu patří mezi dominantní rasy, proto je důležité dbát na výchovu Vašeho psíka již od raného věku štěněte. Hned od příchodu do nového domova by měl vědět, jaké je jeho postavení v rodině. Svého pána musí chápat jako vůdce smečky. Zajistěte mu dostatek pohybu, rozhodně by neměl být držen v kotci. Akita je velmi oddaný svému pánovi a jeho rodině, je její součástí a proto mu umožněte kontakt s ostatními členy. Na domácí zvířata je dobré zvykat Vašeho psa již od štěněte. Některé Akity, zejména psi - samci, bývají agresivní vůči ostatním psům - samcům. Při výchově Vašeho psa buďte trpělivý a důslední. Nikdy netrestejte Akitu v případě neposlušnosti bitím, tím pouze probudíte jeho vrozenou tvrdohlavost. Nenuťte ho násilím vykonávat požadované činnosti ( chůze u nohy, odložení … ), je nutné ho během výcviku odpovídajícím způsobem motivovat. Akita je inteligentní pes, velmi rychle chápe a snadno se učí. Bude li cítit dostatek Vaší lásky a pozornosti ochotně a s radostí vyplní vaše příkazy. Akita se řadí mezi primitivní plemena. Má silně vyvinutý lovecký pud a nezávislou povahu. Nepouštějte Vašeho psa volně bez vodítka, pokud si nejste jisti, že ho dokážete v každé situaci přivolat zpět.
Akita inu je největší ze tří japonských plemen špiců. Má silnou, atletickou stavbu těla, klidnou, vyrovnanou povahu a vysokou inteligenci . U nás je oblíben především jako rodinný společník, ale možnosti jeho využití jsou mnohem širší. V minulosti se Akita využíval jako lovec divočáků, jelenů dokonce i medvědů. Může sloužit jako slepecký, záchranářský, nebo strážný pes. Pro svou velkou sílu se dá použít i jako pes tažný. Dobře vychovaný a socializovaný pes je příjemný rodinný společník, málo štěká a rád tráví čas ve společnosti svého pána. Je věrný své rodině a velmi dobře vychází s dětmi. Velkou výhodou je jeho nenáročná údržba srsti. Akita má v podstatě samočisticí srst, bez charakteristického psího zápachu. Dvakrát do roka mění celou podsadu a je nutné ho v době línání denně kartáčovat.
Akita patří mezi nejstarší plemena psů na světě. Pravděpodobně pochází z japonské prefektury Akita na ostrově Honšú. Slovo 'inu', které se k názvu plemene přidává znamená v japonštině 'pes'. Doklady o chovu tohoto plemene lze vysledovat až do 15. století. Podle kosterních nálezů existovali psi podobného vzhledu již zhruba před 5000 lety. Akita je patrně pes záhadného národa Ainů, kteří podle legendy pocházejí ze spojení psa a ženy. Slova 'ainu' znamená 'synové psů'. Příslušníci tohoto národa dodnes žijí na ostrově Hokkaidó v jižních oblastech Kurilských ostrovů a na Sachalinu. Tito rybáři a lovci pocházejí z vnitrozemí Asie a byli spolu se svými psy na japonských ostrovech první. Ainuské akity byli podle záznamů ze sedmnáctého století chovány ve vznešených rodech feudálního Japonska. Selektivnímu chovu Akit začalo docházet za vlády rodů Tokugawa a Taisho (1603-1925). V roce 1687 vydal pátý šógun Tokugawa Tsunayoshi zákon, který přikazoval poddaným, aby byli ke všem psům milí a laskavý, protože on sám se narodil ve znamení psa. Nařídil také, aby se každý pes tituloval 'o-inu sama' - což znamená 'pan pes'. Pro jeho lásku ke psům byl nazýván Kubó 'psí šógun'.
Akita byl společníkem samurajů a využíval se také k psím zápasům. Vlivem tohoto sportu začalo čistokrevných psů plemene postupně ubývat. Bojový psi byli často kříženci s plemeny Tosa Inu a ostatními liniemi psů typu špice. Kolem roku 1900 se typičtí jedinci plemena Akita vyskytovali pouze v okolí Odate v provincii Akita. V roce 1908 byly psí zápasy zakázány. Starosta města Odate pan Izumi začal propagovat původní čistou linii původního japonského psa, který se stal základem dnešní Akity inu. V roce 1927 vznikl z iniciativy pana Shigeie Izumi chovatelský klub Akita-inu Hozonkai v Odate (AKIHO), který vede plemennou knihu a má rozhodující vliv tvorbu standartu tohoto plemene. V roce 1931 prohlásil císař Hirohito Akitu za národní poklad a byl zakázán veškerý vývoz tohoto plemene ze země.
Během Druhé světové války bylo z důvodu velkého nedostatku potravin zakázáno krmení psů a zvířata byla likvidována. V době okupace bylo mnoho představitelů tohoto plemene vyvezeno do Ameriky. Po válce zbylo jen několik jedinců. Ekonomický růst Japonska znovu umožnil záchranu tohoto vzácného plemene. Na výstavách se ale začali objevovat kříženci s mohutnou neelegantní postavou, připomínající barvou německého ovčáka. Chovatelé společnosti AKIHO prosazovali historicky doloženou podobu psa a upozorňovali na tyto křížence, kteří se značně odlišovali od původního standartu plemene. V USA byla populární linie Dewa, kterou sem přivezli vojáci po skončení Druhé světové války, ale i původní typ Akit si v USA našel své příznivce. Rozdílným přístupem chovatelů se plemeno rozdělilo na dva typy 'japonský' a 'americký'. V roce 1999 byl v Mexiku po dohodě JKC a FCI 'americký' typ uznán samostatným plemenem pod názvem Velký japonský pes. Akita je v Japonsku považována za symbol ztělesněné věrnosti, zdraví a štěstí. Pohled na ní má v člověku vyvolávat pocit harmonie, tepla, něhy, krásy a elegance.
Jedním z důvodů, proč tomu tak je, je příběh psa Akita jménem Hačiko. Hačiko byl pes jednoho profesora, jenž přednášel na univerzitě v Tokiu. Každé ráno pes doprovodil profesora na nádraží a odpoledne jej zde opět přivítal a doprovázel domů. Ale profesor Ueno náhle zemřel v roce 1925 na srdeční infarkt. Hačiko však po dobu dalších deseti let přicházel pravidelně každé ráno a odpoledne na nádraží a čekal tam na svého pána. Říká se, že dne 7.3.1935 byl Hačiko nalezen mrtvý na místě, na kterém tak dlouho, pravidelně a trpělivě čekal na svého pána. Na památku tohoto činu stojí dodnes na vlakovém nádraží Šibuja v Tokiu od roku 1948 bronzová socha psa, která je připomínkou lásky a věrnosti psa ke svému pánovi
ZEMĚ PŮVODU: Japonsko
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 13.03.2001
POUŽITÍ: společenský pes.
ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 5 špicové a primitivní plemena
Sekce 5 asijští špicové a příbuzná plemena
Bez zkoušky z výkonu.
KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: původní japonští psi byli malé až střední velikosti a nebyla žádná velká japonská plemena. Od roku 1603 byli v oblasti Akita užíváni jako bojoví psi Akita Matagis (středně velcí psi pro lov medvědů). Od roku 1868 byli Akita Matagis kříženi s tosami a mastify. Tím vzrostla velikost plemene, ale byly ztraceny typické vlastnosti špiců.
V roce 1908 byly psí zápasy zakázány, ale plemeno bylo zachováno a dále šlechtěno jako velké japonské plemeno. Devět vynikajících zástupců tohoto plemene bylo v roce 1931 oceněno jako „národní památky“.
V průběhu druhé světové války (1939-1945) bylo běžné užívat psy jako zdroje kožešiny pro vojenské oblečení. Policie nařídila odchycení a konfiskaci všech psů kromě německých ovčáků užívaných pro vojenské účely. Někteří chovatelé se snažili obejít tento příkaz křížením svých psů s německými ovčáky. Když druhá světová válka skončila, akit bylo žalostně málo a rozdělovaly se do tří odlišných typů: 1) Matagi Akity, 2) bojové akity, 3) ovčácké akity. To vytvářelo v plemeni velké zmatky.
Během poválečného procesu obnovení původního plemene byl po přechodnou dobu velmi populární pes Kongo-go z linie Dewa, který vykazoval vlastnosti mastifa a vliv německého ovčáka. Rozumnější chovatelé však nepovažovali tento typ za správné japonské plemeno a snažili se odstranit rysy cizích plemen křížením s Matagi Akitami, aby dosáhli obnovení původního plemene, a uspěli v ustavení čisté linie velkého plemene, jak jej známe dnes.
CELKOVÝ VZHLED: velký pes, robustně stavěný, dobře vyvážený, s množstvím hmoty. Sekundární pohlavní znaky jsou silně patrné. Pes je ušlechtilý, důstojný, rezervovaný. Silná konstituce.
DŮLEŽITÉ POMĚRY: poměr kohoutkové výšky k délce těla (od hrbolku lopatky k hrbolku kosti sedací) je 10 : 11. Tělo feny je o trochu delší než tělo psa.
POVAHA / TEMPERAMENT: vyrovnaný, věrný, učenlivý a chápavý.
HLAVA:
MOZKOVNA:
Lebka: velikost lebky je v poměru k tělu. Čelo je široké se zřetelnou čelní rýhou. Bez vrásek.
Stop: patrný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: velká a černá. Slabý a rozptýlený (difuzní) nedostatek pigmentu je přijatelný pouze u bílých jedinců, ale černá je vždy preferována.
Tlama: středně dlouhá a silná s širokým kořenem tlamy, zužující se, ale nikoliv zašpičatělá. Nosní hřbet je rovný.
Čelisti/Zuby: silné zuby, nůžkový skus.
Pysky: těsně přiléhající.
Líce: středně vyvinuté.
Oči: poměrně malé, téměř trojúhelníkového tvaru díky zvednutí vnějšího koutku oka, posazené poměrně široce, tmavě hnědé – čím tmavší, tím lépe.
Uši: poměrně malé, silné, trojúhelníkové, s mírně zaoblenými špičkami, nasazené středně široce, vztyčené a nakloněné vpřed.
KRK: silný a osvalený, bez volné kůže, v rovnováze s hlavou.
TRUP:.
Hřbet: rovný a silný.
Bedra: široká a osvalená.
Hrudník: hrudník hluboký, předhrudí dobře vyvinuté, žebra středně vyklenutá.
Spodní linie: dobře vtažená k břichu.
OCAS: vysoko nasazený, silný, nesen silně zatočený nad hřbetem. Pokud je natažen, špička dosahuje téměř k hleznům.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY:
Rameno: mírně strmé, dobře vyvinuté.
Loket: těsně přiléhající k tělu.
Předloktí: rovné, se silnou kostrou.
PÁNEVNÍ KONČETINY: dobře vyvinuté, silné, přiměřeně zaúhlené.
TLAPKY: silné, kulaté, klenuté, kompaktní, prsty dobře vzájemně přiléhající.
POHYB: pružný, plný síly.
OSRSTĚNÍ:
SRST: krycí srst je hrubá a rovná, podsada jemná a hustá. Kohoutek a záď jsou pokryty mírně delší srstí, srst na ocasu je delší než na těle.
BARVA: červenobéžová, sezamová (červenobéžové chlupy s černými špičkami), žíhaná a bílá. Všechny zmíněné barevné rázy kromě bílé musí mít „urajiro“ (urajiro – bělavá srst na stranách tlamy, na lících, na spodní straně čelisti, krku, hrudníku, těle a ocasu a na vnitřní straně končetin).
VÝŠKA:
Výška v kohoutku: Psi: 67 cm. Feny: 61 cm. Tolerance ±3 cm.
VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
VYLUČUJÍCÍ VADY:
Každý pes vykazující fyzické nebo psychické abnormality bude diskvalifikován.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.